Brání sója absorbování minerálů?

V posledních letech se ke mně dostalo od lidí velké množství žádostí o můj pohled na výrobky ze sóji. Mnohé z těchto požadavků se ostře zmiňovaly o protisójovém postoji Sally Fallonové a Mary G. Enigové v článku „Tragédie a podfuk”, který je v oběhu. Tento článek prezentuje systematickou sérii varování před konzumací sóji a tvoří základ mnohých podobně mířených článků. Výsledkem toho je, že sója – její bezpečnost a konzumace je nyní zpochybněna.

Brání sója absorbování minerálů?

Sója je kritizována pro obsah kyseliny fytové. „Sójové boby mají vysoký obsah kyseliny fytové,” uvádějí, „látky, která může blokovat příjem nezbytných minerálů – vápníku, magnézia, mědi, železa a hlavně zinku v trávicím traktu.”

Je pravda, že sója obsahuje velké množství fytátů, jakož i jiné druhy rostlinné potravy jako jsou fazole, ořechy a semínka a je pravda, že fytáty blokují příjem nezbytných minerálů, zejména zinku. To by bylo problémem v případě konzumace obrovského množství sóji. Ale hladina kyseliny fytové obsažená ve stravě bohaté na rostlinné výrobky (až do třech porcí sóji denně) není tak vysoká, aby u většiny lidí způsobovala problémy s absorpcí minerálů. Kromě toho fermentovaná sója má sníženou hladinu fytátů na přibližně třetinovou hodnotu. Ostatní způsoby přípravy sóje jako je namáčení, pražení nebo klíčení také výrazně snižují hladinu fytátů.

Dokud fytáty mohou do určité míry ohrozit absorpci minerálů, neexistuje spolehlivý důkaz o tom, že lidé, kteří konzumují sójové potraviny „riskují závažný nedostatek minerálů.” Dokonce i Národní asociace chovatelů hovězího dobytka uznala, že bezmasá jídla jsou přiměřeně výživná.

Pojďme se podívat na minerály, o kterých Fallonová i Enigová tvrdí, že chybí lidem konzumujícím tofu místo masa jeden po druhém:

• Zinek: U lidí nekonzumujících maso je rozumné začlenit do stravy mnoho potravin bohatých na zinek, ale množství zinku nacházející se ve vlasech, slinách a krvi je u nich obvykle v normálním rozmezí. Deficit zinku může být škodlivý obzvlášť pro těhotné ženy, ale studie na těhotných ženách shodně prokázaly, že není žádný rozdíl v hladině zinku mezi ženami konzumujícími bezmasou a masitou stravu.

• Železo: Ve stravě bohaté na rostlinné produkty sa nachází více vitamínu C a vitamín C značně zlepšuje vstřebávání železa, takže i bez červeného masa a se sníženým vstřebáváním kvůli fytátům nejsou vegetariáni náchylnější na nedostatek železa v porovnání s lidmi, kteří nejsou vegetariány..
• Měď: Strava lidí živících se převážně rostlinnou potravou má tendenci obsahovat více mědi, což překoná i sníženou absorpci z fytátů.
• Magnézium: I když vyšší obsah fytátů v sójových bobech a obilninách mírně snižuje absorpci magnézia, rostlinná strava je obvykle bohatší na tento velmi potřebný minerál, takže ti, kteří se živí rostlinnou stravou vykazují vyšší hladinu magnézia.
• Vápník: Vápník ze sóji je biologicky téměř identický s vápníkem z kravského mléka. Mnohými studiemi se zjistila korelace mezi konzumací izoflavonů ze sójových potravin a zdravějšími kostmi.

Sójové potraviny a zdravé kosti

Bez jakýchkoliv podpůrných důkazů Fallonová a Enigová pokračují v tvrzení, že „sója a sójové potraviny blokují vápník a způsobují nedostatek vitamínu D…Důvodem, proč obyvatelé západu vykazují vyšší míru osteoporózy je, že vyměnili sójový olej za máslo, které je tradičním zdrojem vitamínu D…potřebného pro absorpci vápníku.”

Vitamín D je skutečně potřebný pro absorpci vápníku a má zásadní význam pro lidské zdraví. Ale vystavování pokožky slunci, ne konzumace másla, byl tradiční způsob jak získat vitamín D. Ve skutečnosti mají lidé, kteří nevystavují svoji pokožku slunci problém získat dostatečné množství vitamínu D pouze ze stravy. Zpráva z roku 1999 v American Journal of Clinical Nutrition říká, že hladina vitamínu D v krvi u lidí s nedostatkem přímého slunečního světla začne stoupat až po přijetí 4000 jednotek vitamínu D. Ten, kdo by se chtěl spolehnout na obohacené máslo by ho denně musel sníst skoro dva kilogramy.

Proč potom západní kultury trpí větší mírou osteoporózy? Protože sa stali sedavými a konzumují vysoce zpracované, přesolené potraviny s vysokým obsahem živočišných proteinů.

Účinek živočišných bílkovin na ztrátu vápníku v lidském těle není ve vědeckých kruzích předmětem sporu. Vědci, kteří nedávno vykonali průzkum stravy a zlomenin bederních kloubů v 33 zemích, zjistili „absolutne fenomenální korelaci” mezi procentem rostlinné potravy ve stravě lidí a silou jejich kostí. Čím více rostlinné potravy lidé jedli (zejména ovoce a zeleniny), tím silnější byly jejich kosti a tím méně zlomenin se u nich vyskytovalo. Na druhé straně, čím více živočišné potravy lidé konzumovali, tím slabší byly jejich kosti a tím více zlomenin se u nich vyskytovalo.

Podobně v lednu 2001 American Journal of Clinical Nutrition publikoval studii, kde ukázal dramatickou korelaci mezi poměrem živočišných proteinů k rostlinným proteinům ve stravě starších žen a rychlosti úbytku kostní hmoty. V této sedmileté studii financované Národním institutem zdraví bylo více než 1000 žen ve věku od 65 do 80 let seskupených do tří kategorií: ty s vysokým poměrem živočišných proteinů, se středním poměrem a s malým poměrem živočišných proteinů. U žen s vysokým poměrem živočišných proteinů byl úbytek kostní hmoty třikrát větší než ve skupině s malým poměrem a skoro čtyřikrát více zlomenin bederníchch kloubů.

Může to být v důsledku jiných faktorů než je poměr živočišných a rostlinných proteinů? Podle studie hlavní autorky, Deborah Sellmeyerové, M.D, ředitelky kliniky zabývající se hustotou kostí na Kalifornské Univerzitě, San Francisco, se zjistilo, že ano. Dokonce i při zohlednění věku, váhy, užívání estrogenu, tabáku, cvičení, příjmu vápníku a celkového příjmu proteinů. „Zohlednili jsme všechny věci, které by mohly mít vlyv na vztah mezi příjmem živočišných proteinů na ztrátu kostní hmoty a zlomeninami beder,” říká Sellemeyerová. „Ale zjistili jsme, že vztah tam stále je.”

Zdroj: http://foodrevolution.org/blog/the-truth-about-soy/